Mentální Bulimie
Poruchy příjmu potravy provází lidstvo již od jeho prvopočátku, avšak první dochovanou zmínkou je ta od Galéna z 2. století našeho letopočtu. Ten stanovil rysy bulimie a pojmenoval ji bulimis, což vychází ze slov bous a limos. V doslovném překladu nám tedy vznikne býčí hlad, jímž vystihoval pojem, že nemocný člověk by byl schopný sníst celého vola. Přejídání bylo dlouho přisuzování špatnému zažívání, než se začalo přisuzovat k psychickým chorobám. V roce 1874 si Gull povšiml nenasytné chuti dívky trpící anorexií a proto byla bulimie dlouhá desetiletí považovány za její symptomy. Až rok 1979 přinesl průlom, kdy Gerald Rusell sice potvrdil, že více jak třetina anorektiček má tendence k záchvatům přejídání, avšak prokázal, že stejné chování vykazují i lidé, jenž jí netrpí. Tím prokázal, že se jedná o jinou variantu poruchy příjmu potravy a označil jí termínem bulimia nervosa, neboli mentální bulimie. Dlouhé roky se ještě vedli spory a proto se oficiálního uznání jakožto diagnózy dočkala až v 87, kdy byla bulimie a anorexie prohlášena zdravotnickou organizací za prioritní problém.
